Jací jsou lidé na Madeiře? Svoboda, bezpečí a spousta času!

Když už se chystáte někam cestovat s dětmi, většinou vás asi bude zajímat, jací jsou místní lidé a jaká je v místě bezpečnost. Ono to spolu docela souvisí. Podívejme se spolu tedy, jací jsou lidé na Madeiře.

Všem je jedno, jak vypadáte

V první řadě je na Madeiře, hlavně tedy ve Funchalu, všem úplně jedno, jak vypadáte. Je jedno, jestli jste štíhlá a máte šaty jako princezna, nebo si na postavu „hodně velkého jablka“ oblečete croptop. Všem je jedno, jakou máte barvu pleti či vlasů, nebo jestli vůbec nějaké máte. A kombinace barev vašeho oblečení je už tuplem všem totálně jedno.

Když jsem tohle pochopila, začala jsem se cítit čím dál tím víc v pohodě. Byla to neskutečná úleva a pocit svobody a štěstí. Bylo mi jedno, co si kdo pomyslí, a začala jsem zkoušet kombinovat oblečení a účesy, na které bych si „doma na vsi“ netroufla. Přitom nic až tak šíleného, jen prostě něco nového. A konečně jsem si začala připadat jako hezká ženská a přestala mě trápit i ta kila navíc.

Nezavírejte se v posilovně, běžte cvičit ven!

Lidé na Madeiře se totiž nestydí ani za to. A už vůbec ne za to, že s tím něco dělají. Lidé tu totiž úplně běžně cvičí v parcích. Ne, že jen běhají. Ale i cvičí. Vezmou si s sebou karimatku a potřebné vybavení, klidně i svého trenéra. A jdou cvičit do parku. Na přehled parků a (dětských hřišť) se můžete podívat v tomto článku.

Stejně takto hojně se tu využívají všechna venkovní workout hřiště. Rozhodně tu na nich necvičí jen senioři ani si z tohoto místa neudělaly hřiště děti. Chodí sem posilovat fakt borci. Buď si s sebou přinesou nějaké cvičební náčiní, nebo cvičí s vlastní vahou. Případně si najdou něco kolem sebe, třeba kameny na pláži.

Tato workout hřiště také nadchla naše kluky, kteří posilování milují a začali na nich taky cvičit. Na Vánoce pak dostali i vybavení a gumy na posilování. Výhodou je, že jsou skladné a samy o sobě téměř nic neváží. Dají se tedy brát s sebou na cesty, ale děti je můžou používat i na zahradě nebo doma. Ani jsem nečekala, že je to tak pohltí. 🙂 Radost jim ale udělalo i obyčejné švihadlo, ideálně s počítadlem skoků. 🙂

Nikomu není jedno, když vám hrozí nebezpečí

To, že nikoho nezajímá, jak vypadáte, neznamená, že je lidem kolem vás jedno, když vám hrozí nebezpečí. Obzvláště, pokud se jedná o děti. Nejednou jsem zažila, že mi někdo kolem dával pozor na dítě, dokud nespatřil, že jsem poblíž. Například, když syn lezl na zábradlí a nějaký dědeček k němu přispěchal, aby nespadl. Já osobně své dítě znám a vím, že nespadne. A i kdyby spadlo, tak se zase zvedne. Ale ta péče byla milá. Obzvlášť, když byla s úsměvem.

Nebo když syn zakopl a spadl a babička, která o hůlce sotva šla, ho hned začala zvedat a ptát se ho, jestli je v pořádku. Mám pocit, že v ČR by kluci v obou případech dostali tak maximálně vynadáno. A já taky.

Další skvělá věc je, že na Madeiře se nekrade. Zatím nikde jsem se necítila tak v pohodě a v bezpečí, jako tady. Nevadí, když mám mobil v zadní kapse riflí a půlka mi ho čouhá z kapsy ven. Kdyby mi z kapsy vypadl, hned se našel někdo, kdo by ho zvedl a přinesl mi ho. Je skvělý pocit moct si dát peněženku do malé kapsičky na batohu a netrápit se tím, že to lidé kolem mě vidí. A následně můžu vzít každou rukou jedno dítě za ruku a nestrachovat se, že mi někdo vybere batoh.

Lidé na Madeiře nikam nespěchají

Sice je toto známé spíše o Španělech a Mexičanech, nicméně i na Madeiře mají lidé na všechno spoustu času. Není tu neobvyklé, že se na silnici zastaví vedle sebe dvě protijedoucí auta a řidiči si začnou hlasitě povídat. A vy musíte počkat. Nikdo tady totiž nikam nespěchá. Jste na ostrově, nic vám neuteče.

Stejné to bylo, když jsem tu poprvé vedla syna do jazykovky. Byli jsme tam první a na čas jediní. Ostatní se pomaloučku začali scházet nejdřív 5 minut po začátku. A na realitního makléře na prohlídku bytu jsem čekala 50 minut, než dorazil.

Klid v hlavě

Člověk se pořád učí. A o tom to cestování je.

Madeira mě i za ty 4 měsíce naučila vyklidnit se. Nikam nespěchat a nehroutit se z každého problému. Ne, pořád nerada chodím pozdě. Stále to ve mně vyvolává pocit nezodpovědnosti. Ale když už se něco nevyvede, nehroutí se přece svět. A tím, že se z toho budeme nervovat, si stejně nepomůžeme.

Už se těším, až na Madeiru znovu zavítáme. Tentokrát si ji užijeme ještě mnohonásobně víc.

Jaké zkušenostmi s místními lidmi máte ze svých cest vy? Budu ráda, když se s námi podělíte v naší FB skupince Nomádské rodiny: Svoboda, podnikání a vzdělávání na cestách.