V srpnu 2023 jsme se vydali na neplánovaný eurotrip s dětmi ve věku 8 a 11 let. Nasedli jsme do našeho Forda a vydali se na cestu Česko – Polsko – Německo – Dánsko – Švédsko – Norsko, kde jsme zůstali týden, a zpět s tím, že jsme další cca týden strávili u moře v Polsku. Pojďte se na naši dobrodružnou výpravu vydat s námi.
Eurotrip s dětmi a žádné velké přípravy
Proč byl náš eurotrip neplánovaný? Protože původně jsme měli letět do Norska jen já a manžel. Bohužel jsme ale propásli koupi levných letenek a začali jsme počítat. Zjistili jsme, že nás to autem vyjde možná i levněji. A když už tedy pojedeme autem, tak vezmeme i děti. A protáhneme to z týdenního pobytu v Oslo na pořádný roadtrip.
Jelikož jsme se takhle rozhodli opravdu na poslední chvíli, nebyl moc prostor pro nějaké složité přípravy.
Zkontrolovat rodinné cestovní pojištění, pojistit auto (ano, i to naše 20leté nám pojistili!) a připravit cestovní doklady na viditelné místo.
Sbalit oblečení, spacáky a polštářky do auta. Nezapomenout na lékárničku a nutnou drogerku. Nabít a připravit notebooky a mobily, stáhnout pohádky. Přibalit nějaké společenské hry a hlavně 2 plyšová prasátka.
Jídlo rozdělit do kufru auta a „na palubu“ jako svačinky na cesty. A aby to bylo zábavnější, rozhodli jsme se v každé zemi, kterou navštívíme, otestovat Mekáč. 😀 Ano, můžu říct, že poslední dny už mi tento fastfood lezl i ušima.
Den 1: Odjezd!
Vše připraveno, naloženo a jedeme!
První hranici jsme minuly asi 4 minuty po odjezdu. Ano, bydlíme u hranic s Polskem.
Kromě zastávky v Decathlonu, kde jsme chtěli koupit pláštěnky, které stejně neměli, jsme zastavovali jen párkrát na „čůrací“ pauzu a na benzin. U jednoho odpočívadla bylo i dětské hřiště. Už byla noc a hřiště osvětlovalo jen parkovištní osvětlení. O to větší zábava na něm byla.
Hranici s Německem jsme přejeli ve 23:21. Kolem 1:15 jsme rozhodli, že je na čase se vyspat. Zastavili jsme tedy na prvním odpočívadle, vybalili spacáky a šli jsme spát. Kluci na zadních sedadlech, my na předních.
První den je za námi.
Den 2: Německo, Dánsko, Švédsko a první ubytování.
Ráno vstáváme. Mně se spalo dobře. Martínek byl ale dost nevyspalý, protože Jonášek se během spánku rozhodl udělat si ze zadních sedaček postel, bez ohledu na to, že tam není sám.
Odjeli jsme kolem 7:20. Zastavili jsme se na pěkném hřišti ve tvaru lodi v Schonbergeru. U McDonalda však byla spousta lidí, tak si jen kluci trochu pohráli a pokračovali jsme v cestě.
Kolem 12:30 míjíme hranici s Dánskem.
Další větší přestávku jsme si udělali u McDonalda na ostrově Fyn. Musím říct, že Dánové (aspoň ti, co jsem potkala) jsou milí a stále usměvaví lidé.
V Dánsku jsou také společné toalety. Bylo dost zvláštní jít na WC a u umyvadla potkat chlapa. Samotnou mě překvapilo, jak moc mě to překvapilo. Možná to ale bylo i tím, že člověk není moc zvyklý, že se na něj na veřejných toaletách někdo usmívá a chce si povídat, muž či žena.
Mosty v Dánsku, přes které jsme jeli, jsou úchvatné. Kluci to sice převážně prospali, ale my dospělí jsme si výhledy užili. Poplatek se platí jen za dva největší mosty, a to u brány. Dá se platit v hotovosti, kartou i telefonem, takže bez problémů. Na prvním jsme platili poplatek 270 DKN (cca 880 CZK) a na druhém 490 SEK (cca 1056 CZK). Hranici se Švédskem jsme překročili kolem 17:45.
V 19:26 jsme zastavili ve městě Helsingoborg a užili si moře. Škoda, že jsme sem nedorazili dřív, když ještě pořádně svítilo sluníčko. To by byla teprve koupačka.
Ve 21:40 jsme dorazili k našemu prvnímu ubytování, konkrétně ve vesnici Tvååker, objednanému přes AirBnb. Naštěstí byli majitelé ochotní a povolili samostatný procesu ubytování, takže na nás nemuseli čekat a my se nemuseli stresovat.
Chatka byla malá, ale skvěle dispozičně zařízená. Na přespání na pár nocí ideální.
Spát jsme šli relativně brzy. Hlavně náš jediný řidič se potřeboval pořádně vyspat. Měl za sebou pořádný kus cesty za volantem.
Den 3: Poznáváme okolí našeho ubytování
Abychom nebudili Martina, chtěli jsme se jít s kluky nasnídat ven. Jenže systém zamčení dveří byl silnější než já a moje trpělivost, kdy se o slovo začala hlásit moje klaustrofobie. Dopadlo to tak, že jsem se tak moc snažila Marťu nevzbudit, až jsem ho vzbudila.
Následně jsme posnídali na terase, prošli si okolí a po obědě se vydali na výlet do města Varberg.
Počasí už nebylo tak pěkné, sluníčko nesvítilo, zato pěkně foukalo. To ale nebránilo klukům užít si procházku a dovádění kolem moře.
Podívali jsme se na pevnost a lázně, kluci si pohráli na dětské pláži. Prošli jsme se po molu, kde jsme obdivovali místní otužilé děti koupající se v moři, o kus dál jsme chvíli mlčky pozorovali rybáře a zase o kousek jinde jsme měli obrovskou radost, když jsme v moři zahlédli dvě medúzy.
Nakonec jsme zamířili na dětské hřiště, ať se kluci vydovádí. Hřiště ve stylu strašidelného zámku nemělo chybu. Je naprosto vhodné pro všechny věkové kategorie a docela dost velké. Byli zde jak malá batolata, tak teenageři. Bohužel ale brzy začalo dost pršet, takže z plánované prohlídky města nebylo nic.
Vrátili jsme se tedy na chatku. Pršelo celý zbytek dne, noci i dopoledne následujícího dne.
Při našem prozkoumávání jsem si všimla, že ve Švédsku se dětem více věnují tátové. Byli s nimi na hřišti, hráli si s nimi, krmili je, doprovázeli na WC, koupali se s nimi v moři… Když už tam zcela výjimečně byly i mámy, obvykle jen posedávaly a povídaly si spolu. Kolem dětí skákali tatínci.
Den 4: Příjezd do Oslo
V 8 hodin vstáváme, protože se musíme sbalit a odjet. Navečer jsme očekáváni v Oslo. Z chatky ve švédské vesnici Tvååker odjíždíme před 10. Stejně, jako byl samoobslužný check-in, je samoobslužný i check-out, což nám všem to vyhovuje.
Stále prší.
Cestou děláme pár zastávek na jídlo, nákup, protažení a venčení. Nejhezčí byla zastávka u benzínky u města Ljungskile, kde jsme zastavovali kolem 13:30. Zrovna přestalo na chvíli pršet, tak jsme se šli projít kolem přístavu a pokochat se krásnými výhledy.
Kolem 14:15 byl přejezd přes most nad fjordem. I tady ty výhledy stály za to.
Kolem 16:25 překračujeme hranici s Norskem.
I tady jsme si udělali malou zastávku u moře, tentokrát v dešti. Ale stálo to za to.
Při vjezdu do Oslo začal Martinovi houkat mobil, respektive handsfreečko v uchu. Siréna zněla, jako by se mělo přiřítit tornádo. Rozhlíželi jsme se, co se stalo, co jsme provedli, kam jsme vjeli, co jsme nezaplatili… Když jsme nic nevykoukali, podívali jsme se, co nám to ten mobil vlastně píše… Varování před deštěm. Dost se nám ulevilo, že se vlastně nic nestalo. Během odpoledne nám oběma mobily takhle houkaly ještě tak 2× nebo 3×.
Na ubytování v Oslo jsme dorazili kolem 18:30. Malá garsonka, ale krásná a útulná.
Tady jsme strávili následující týden. Plánovali jsme sice výlet směr na západ, do hor, k fjordům… Bergen nebo Stavanger… Ale bouře Hans nám plány překazila. Celý týden jsme si tedy užívali hlavní město Norska. Jaké to bylo? Přečtěte si v našem článku.
Určitě vás už napadla otázka, jak zabavit děti na cestách, obzvlášť na takové dlouhé cestě autem. Ano, i s tím už máme nějaké zkušenosti.
Jaká byla vaše nejdelší cesta autem? Přijďte se s námi podělit do naší FB skupiny Nomádské rodiny: Svoboda, podnikání a vzdělávání na cestách.
Také si mezitím můžete přečíst o tom, jaké je ve které části roku počasí na Madeiře nebo o tom, kam se ve Funchalu vydat s dětmi.
Více fotek z našeho eurotripu si můžete prohlédnou na naší stránce na Facebooku.
