Je to už trochu delší doba, co jsem psala o našem rozhodnutí přestěhovat se na Madeiru. A je to taky už delší doba, co jsme se na Madeiru přestěhovali, a o něco kratší, ale pořád dlouhá doba, co jsme se zase vrátili. Jak k tomu vůbec došlo? Co stěhování předcházelo? Jak jsme rozhodovali? A proč vlastně zrovna Madeira?
Rozhodnutí k tak obrovskému kroku
Jak se to tak stane, že se doma rozhodnete odstěhovat do zahraničí? Na ostrov? A zrovna na Madeiru? Ne, takhle snadné to opravdu nebylo.
S tenkrát ještě přítelem jsme se rozhodli, že prodáme dům, protože jsme oba cítili, že v něm nejsme šťastní. A začali jsme hledat dům jiný, kde bychom šťastní být mohli. Ale to se nám nedařilo. A najednou to padlo. „Proč kupovat dům a zase se někde zaseknout? Můžeme přece cestovat.“ A bylo to. Ale kam?
Nápadů bylo hodně. Od pořízení obytňáku a cestování po Evropě přes stěhování na Roatán, Kanárské ostrovy či Azory. Nakonec vyhrála Madeira. Jak jsem psala už v tomto článku, vyhrála díky kombinaci všeho, co jsme hledali – počasí, moře, hory, příroda, bezpečí…
A tak jsme začali jednat. Prodali jsme dům, vzali jsme se, přehlásili děti do domácího vzdělávání. A odletěli.
Jak jsme hledali ubytování
Najít ubytování v dnešní době není zase až tak velký problém. Plán jsem měla jasný. Najít něco na pár týdnů a na místě pak hledat něco na delší dobu, abychom si byty mohli i pořádně prohlédnout, než podepíšeme nájemní smlouvu.
Hledala jsem na Airbnb. Pak jsem ale nadhodila dotaz ve FB skupině o Madeiře. A měla jsem štěstí. Ozvalo se mi hodně lidí s nabídkami. V té době ještě řádil covid a lidé, co měli byty a domy k pronájmu neměli jistou budoucnost. I ceny byly velmi příznivé, výrazně příznivější než na zmiňovaném Airbnb.
Nakonec jsem se rozhodla pro nabídku, která byla naprosto úžasná a už se asi nikdy nezopakuje. Byt T3 – tedy 3 ložnice, obývák, vybavená kuchyň, 2 koupelny a 2 balkony, v centru, kousek od velkého nákupáku, krásného parku s úžasným hřištěm a také od moře i zastávek autobusů. Cena neuvěřitelných 800 €/měsíc.
Nakonec jsme v tomto bytě postupným prodlužováním zůstali 4 nádherné měsíce (Thanks, Maria and Elsa).
Co s sebou do dvou kufrů?
Byla to velká čistka. Jelikož jsme prodali dům, museli jsme se pozbavovat i velké části dalších věcí. A dámy určitě tuší, jak nelehké to například u šatní skříně bylo. 🙂 Třídění mého oblečení jsem dělala asi natřikrát, než jsem to zvládla „nacpat“ i s věcmi kluků do 2 velkých kufrů. Jo, něco jsem si nechala v dětském pokojíku u manželovy maminky. 🙂
Takže dva kufry. Proč dva? Protože jsem nakonec letěla prvně jen já, naši kluci, kterým v té době bylo 9 a 6, a moje kamarádka (děkuji Ti!). Ano, mohla jsem si vzít ještě třetí kufr, ale mám tedy jen dvě ruce a i tak to byl docela záhul.
A co do těch dvou kufrů sbalit? A co raději koupit až na místě? Rozhodování nebylo jednoduché.
Oblečení
Bylo třeba vzít jak letní oblečení, tak i nějaké teplejší. Takže pro kluky trika s krátkým i dlouhým rukávem, kraťasy i dlouhé kalhoty, mikiny a bundy, ponožky, pyžama a spodní prádlo. A samozřejmě plavky.
Pro sebe už jsem vybírala komplikovaněji, jak jinak. 🙂 Takže, tílka a trika, kraťasy a sukně a šaty, plavky, prádlo, ponožky, svetr a mikinu, legíny. Něco jsem navrstvila na sebe. Bundu jsem si koupila až na Madeiře.
Boty jsou další kapitola – na sebe na cestu obout ty největší, do kufru zabalit ty nejskladnější.
Drogerie
Tady bylo rozhodování, co vzít a co koupit na místě, o něco složitější. Takže s námi nakonec jel sprchový gel, šampon na vlasy, micelární voda, nějaká ta základní líčidla, opalovací krém, repelent a krém na popáleniny a alergické reakce – jsou tam totiž medúzy. Musím říct, že přesně kvůli nim jsem brala tento gel na popáleniny vždycky všude s sebou. Ne, že by medúzy byly i na hřišti a v horách, ale jak se znám, jakmile bych ho jednou z batohu vybalila, už bych ho tam nedala. A zrovna v tu chvilku by nás medúzy napadly. 🙂
Nezbytnosti
Sem samozřejmě patří doklady, peníze a platební karty. Založila jsem si eurový účet u své banky, abych si mohla peníze převádět tam a pohodlně pak platit i vybírat bez ohledu na konverzi.
3, 2, 1 – Letíme!
Letenky koupené, ubytování zamluvené. Čas odletu se blížil. Byly to nervy i obrovské těšení se.
Den před odletem jsme jeli vlakem do Prahy, kde jsem s kluky přespala u své kamarádky (ještě jednou díky!), která letěla na týden s námi. Následující den jsme odjeli na letiště a odletěli na mou vysněnou Madeiru!
Let trval asi 4 hodiny. Jelikož děti jsou stále ještě děti, byla jsem vybavená – plně nabitý notebook plný pohádek. Dále dostatek jídla, pastelky a papíry, knížky. Taky už kluci mají mobily, tak i ty je v letadle zabavily. A já? Čtečka e-knih v mobilu a několik desítek e-knih v knihovně. 🙂
Tak, Madeiro! Těš se na nás! Už letíme.
