Proč nemám ráda Velikonoce

Proč nemám ráda Velikonoce

Velikonoce. Konají se na počest zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Nejsem věřící, takže tenhle fakt mě míjí velkým obloukem. Já mám Velikonoce spojené s něčím úplně jiným.

Velikonoce holky z vesnice

Od malička u nás probíhaly Velikonoce následovně.

Já a máma jsme barvily vajíčka a chystaly sladkosti. Brácha si sehnal pomlázku a v pondělí ráno vyrazil.

Bydleli jsme na malé vesnici, kde se dodržovalo to, že všichni kluci i chlapi chodili všude. Do každého domu. Kolem poledne tedy brácha došel s plnou taškou (ano, taškou, ne košíkem) sladkostí, sem tam vajíčko. A všechno to bylo jeho.

Já jsem dostala od všech kluků z vesnice výprask. A nic z toho. Maximálně vajíčkovou pomazánku, kterou máma udělala z uvařených vajíček. Sladkosti ale byly bráchy.

To ale není všechno. Asi všichni ví, že ti velcí chlapci a chlapi kromě vajíček dostávají taky panáka něčeho ostřejšího. No a vzhledem k tomu, že jsme bydleli na konci dědiny, měla už většina z nich značně alkoholem ovlivněnou schopnost poznat, kolik síly do toho šlehání dávají. Takže to často fakt bolelo.

Výsledek našich Velikonoc? Já byla dobitá a brácha si pomlaskával na čokoládových vajíčkách a zajíčcích.

Už jsem velká a Velikonoce pořád nemám ráda

Ano, od malička nemám Velikonoce ráda. A od doby, co nebydlím s rodiči, je neslavím a neprožívám. Naštěstí podobný názor sdílí i můj přítel a nemusíme se tedy dohadovat, zda tradice dodržovat, nebo ne. Prostě je nedodržujeme. Tedy, ne úplně.

V pondělí vždycky odjedeme k přítelově babičce, kde naši kluci symbolicky prababičku vyšlehají, aby nám neuschla, a dostanou nějakou tu sladkost, kterou by dostali stejně. Ale je to babička, znáte to. Ale samozřejmě tam jezdíme rádi, Velikonoce nevelikonoce. Tam máme o Velikonocích aspoň klid.

Letos poprvé jsme (jako asi všichni) zůstali doma rozhodnuti, že kdyby náhodou někdo byl tak akční a přišel, prostě mu neotevřeme.

Poprvé v životě jsem na otázku „Co plánujete na Velikonoce?“ mohla s klidem v duši říct „Letos poprvé nic.“

Musím tedy dodat, že i na Vánoce máme některé své tradice, které jsme si udělali proto, že nám vyhovují. Ne proto, že je „někdy někdo zavedl“.

Udělejte si to podle sebe!

Nebojte se dělat si věci po svém! Ať už jsou to Velikonoce, Vánoce, narozeniny, prázdniny, nebo dokonce celý život.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *