Moje osobní cesta k podnikání je něco, co jsem asi ještě takhle naplno nesdílela. Byly tam přešlapy a špatné vzorce, které jsem musela překonat. A to všechno ve mně zanechalo nějakou tu stopu. Dnes podnikám na plný úvazek a jsem tak maximálně spokojená. Jaká tedy byla moje cesta?
Podnikání je fuj
Pocházím z rodiny, kde nikdy nebyl dostatek financí. Můj otec se to pokoušel změnit tím, že začal podnikat. Bohužel se mu ale jeho cesta k podnikání úspěšná nebyla a jemu se nedařilo, pár lidí mu za odvedenou práci nezaplatilo a už se to vezlo. Dluhy, hádky, vymahači na telefonu i za dveřmi. To všechno samozřejmě vedlo ještě dál, jak v rodinných vztazích, tak k prohlubování problémů s penězi.
A ve mně to zanechalo tuto stopu: Podnikání je fuj a poctivý člověk se jím neuživí. Musím tedy chodit do práce a pořádně makat, ať mám aspoň něco.
Stejně tak se v podnikání moc nedařilo ani mému prvnímu partnerovi. A to mě ještě víc utvrdilo v tom, že podnikat nikdy nebudu.
Moje první osobní zkušenosti s podnikáním
Přesto mi to nedalo. Chtěla jsem být nezávislá, chtěla jsem cestovat. A tak jsem jako spousta lidí, kteří si podnikání chtějí vyzkoušet, i já začala s jistým MLM systémem. Protože jsem se ale pořád bála, zůstávala jsem stále zaměstnaná. Naštěstí. Přes MLM moje cesta k podnikání opravdu nevede. Pozor, tím MLM nehaním. Někomu to může vyhovovat i vynášet.
Druhá moje zkušenost byla s finančním poradenstvím. Finance mě bavily, měla jsem zkušenost z banky a chtěla jsem pomáhat. Ovšem, jak všichni víme, i toto je MLM. A tak to úplně nedopadlo.
A já si opět řekla, že podnikání není pro mě. Že mi to prostě nikdy nemůže jít.
Nechci děti vidět jen ráno a večer
Když jsem čekala prvního syna, pracovala jsem ve firmě, ve které jsem trávila čas od rána do večera. A uvědomila jsem si, že až budou dítěti 3 roky a já se vrátím do práce, uvidím ho jen ráno, když bude ještě spát, a večer, když už bude zase spát. A to jsem nechtěla.
Můj manžel v té době byl sice taky zaměstnaný, ale pomalu si rozjížděl svůj e-shop. U něj v rodině naopak podnikání fungovalo. A to mi ukázalo, že to možná nebude tak zlé a že možná můžu zkusit podnikat taky.
Začala jsem na rodičovské s prvním synem.
Začátky mého úspěšného podnikání – copywriting, korektury, překlady a virtuální asistence
Protože mě už na střední hodně bavil sloh, literatura, jazyky a psaní všeho druhu, začala jsem se zajímat o copywriting. Pomalu jsem se vzdělávala, četla blogy známých copywriterů, nechávala si posílat PDF zdarma a studovala.
A našla jsem si první zakázky. Nebyly nijak extra placené, moc jsem si nevěřila a neměla jsem portfolio, které bych mohla ukázat. A tak jsem byla spokojená, že do rodinné kasy přispěju aspoň trošku.
Z první rodičovské jsem postupně přešla na druhou. Postupně jsem začala získávat klienty, kteří byli ochotní platit víc. Našla jsem také první nabídku práce virtuální asistentky. V té době se tak tomu ale ještě neříkalo, tuším.
Postupně se začaly objevovat i nabídky na korektury a překlady. A také jsem průběžně začala více pracovat s cenotvorbou.
Cesta k podnikání – Jak jsem na tom dnes
To, co začínalo jako přivýdělek k rodičáku, abych taky trochu přispěla do rodinné kasy, se během druhé RD změnilo na „abych se nemusela vracet do práce“.
Jak začít podnikat na rodičovské dovolené a jaké jsou podmínky, podrobně popisuji v tomto článku.
Nikde neříkám, že to bylo jednoduché. Děti byly malé bylo nutné to časově nějak ukočírovat. Naštěstí už podnikal i manžel a mohl mi občas s něčím pomoct. Taky mají moje děti úžasnou babičku, která především mladšího syna často hlídala.
Jo, byl to fičák a popravdě mi některé věci už celkem splývají. Ale to my mámy dobře známe. 😀 Nikdy jsem neměla dokonale uklizenou domácnost ani dvě navařená teplá jídla denně.
Ale stálo to za to. Určitě se vyplatilo využít rodičovskou dovolenou na víc než maximum a vybudovat něco, co mi umožní trávit s dětmi více času dlouhodobě. Ano, já vím, děti jsou malé jen jednou. Ale osobně si nemyslím, že jsou malé jen do 3 let…
Dneska, kdy je mým dětem už 11 a 9, jsem podnikatelka na plný úvazek. Vlastně jsem jí byla už po skončení druhé rodičovské a do zaměstnání jsem se opravdu nevracela.
A můžu říct, že jsem za to ráda. Ta svoboda, že můžete pracovat tehdy, kdy vám to vyhovuje, ať už ráno, přes den nebo večer, nebo třeba o víkendu, protože přes týden se chystáte na nějaký výlet… Svoboda v tom, že pokud si s klientem nesedíte, můžete spolupráci ukončit nebo ji vůbec nenavázat… Že se nemusíte dohadovat s problémovými kolegy… Poslouchat arogantního šéfa… Svoboda v tom, že se nemusím bát o práci, když mi dítě často onemocní… Ta svoboda je prostě naprosto boží a návyková.
A od té doby, co máme kluky na domácím vzdělávání, si tuto úžasnou svobodu užívají i oni.
Pojďte si třeba i o domácím vzdělávání a vlastních zkušenostech popovídat do naší FB skupiny Nomádské rodiny: Svoboda, podnikání a vzdělávání na cestách.
