Proč jsem vůbec začala podnikat?
Chtěla jsem si plnit sny. Jaké? Prvně ty základní – zbavit se dluhů, mít kde bydlet, co jíst. Moct dát svému dítěti vše.
A pak ty další, které ve mně byly už dlouho, nerealizované.
Cestovat. Mít na to dost času. Nemuset se bát, že teď vyplýtvám dovolenou a až ji budu opravdu potřebovat, nic mi nezbude. Nemít pocit viny vůči kolegům, když si tu dovolenou v práci beru.
Cestovat a užívat si to. Být v pohodě. Žít. Ne přežívat.
Co mi podnikání vzalo – Mateřskou dovolenou v pravém slova smyslu
Ano, začala jsem podnikat na mateřské. Spíš na té druhé. Už během té doby se mi podnikání začalo pěkně rozjíždět. Věděla jsem, že pokud to teď odmítnu, už tato příležitost nepřijde. A tak jsem se do toho pustila. Děti byly často u babičky, abych mohla pracovat. Pak chodily do školky.
Několikrát jsem si vyslechla, že dítě do tří let by mělo být s mámou. Ano, trápilo mě to. Dělám dobře? Neměla bych je poslechnout?
Synové sice se mnou nebyli nonstop, ale na druhou stranu nebyli ani s nikým cizím. Byli se svou babičkou a strejdou, který by věkově mohl být spíš třeba bratranec.
Co nám tahle oběť dala?
To, že teď spolu být můžeme.
Kdybych bývala poslechla ty hlasy kolem a podnikat nezačala, abych mohla být s dětmi, nebyla bych s nimi teď. S třetími narozeninami mladšího syna bych nastoupila zpět do práce. Děti bych viděla ráno, abych se s nimi rozloučila, a večer, abych jim popřála dobrou noc.
Místo toho jsem s dětmi kdykoliv chceme. Ano, mladší chodí do školky, starší do školy. Ale jakmile jsou nemocní, není to pro mou práci problém. Můžu s nimi zůstat v posteli a číst jim pohádky.
Ani žádné prázdniny pro nás nejsou problém. Kluci už jsou velcí, takže můžu pracovat z domu a hlídání nepotřebuji.
Naučila jsem se nastavit si pracovní tempo tak, aby tzv. „okurková sezona“ byla opravdu co nejvíc volná. Takže se můžu celé prázdniny věnovat sobě a své rodině. Jezdíme po výletech, na dovolené… Nemusíme je ani nijak dopředu plánovat. Prostě se ve čtvrtek rozhodneme, že o víkendu někam odjedeme, protože má být hezky. A jedeme.
Co ještě mi podnikání dalo?
Plním si další fázi svých snů – cestuji. Cestuji se svými dětmi, se svým partnerem. Ale cestuji i sama, s kamarádkami. Děti jsou doma s tatínkem (ano, taky podniká). Cestujeme prostě všichni. A tehdy, kdy chceme my.
Co mi podnikání vzalo – Sociální kontakty
Sociální kontakt se spoustou lidí. Na ten jsem byla zvyklá už ze školy, pak ze zaměstnání. Najednou jsem na mateřské a se svými klienty i spolupracovníky mám pouze virtuální kontakt.
Jsem po mateřské, děti ve školce a já mám se svými klienty a spolupracovníky stále pouze virtuální kontakt.
Není to vždy lehké. Já osobně kontakt s lidmi potřebuji.
Co mi ztráta sociálního kontaktu dala?
Nemusím se vídat s lidmi, se kterými se vídat nechci. Protřídila jsem přátele. Zbylo jich pár. Ano, většinou jsou to takoví lidé, kteří vyznávají podobné hodnoty a mají podobné smýšlení jako já. Neříkám, že ve všem. Ale minimálně v tomto směru – Jít si za svým a podle svého.
A ano, teď už si můžu vybírat nejen přátele a spolupracovníky, ale už jsem ve fázi, kdy si můžu vybírat i klienty. A ano, už jsem i některé klienty odmítla, Jednoduše proto, že se mi s nimi nepracovalo dobře a naše spolupráce byla pro mě stresující.
Nerozhodla jsem se podnikat proto, abych se zase stresovala z práce a klientů. Rozhodla jsem se podnikat proto, abych mohla svůj život žít podle sebe.
